Tak si říkám, kdy z toho vyrostu. Dělat pořád ty samé chyby, za které se stejně nikdy sama sobě neomluvím. V duchu je omlouvám jedině tím, že přece jde o rozhodnutí MÉ, tudíž v zásadě nemůže být špatné. Správně cítíte závan sobectví. Ale zkusme tomu říkat sebezáchova, zní to líp. Stejně se s ohledem zpátky nic tak hrozného nestalo.
A pak si říkám, kdy z toho samého vyrostou ostatní. A to je ještě větší blbost. Lidi se totiž od základu nemění. Nelze změnit povahu člověku, a když, tak snad jedině k horšímu. Ráda bych věřila, že vycházím jen ze své – špatné – zkušenosti. Okolí mě ale přesvědčuje o opaku.
Tedy v rámci sebezáchovy… vrátíme vám, co vaše jest.
0 komentářů:
Přidat komentář